neděle 31. ledna 2016

Nová adresa a nové plány

Máme novou adresu blogu! Odteď už jsme www.petsvestek.cz. Mám radost! Baví mě tyhle počítačový věci, dělám si to sama, vždycky si něco vymyslím, najdu, nastuduju, a když to pak funguje, to je radosti!


Mám i nové plány. Většina jich bude zatím tajných, abych vám to pak nemusela vysvětlovat, kdyby něco dopadlo jinak, než mělo. Prozradím, že budou další recenze autosedaček a že k testovaným autosedačkám budou i videa. A taky budu studovat, jak zlepšovat fotky, už na tom pracuju.

Každopádně se můžete těšit. A prozatím nás můžete sledovat na Facebooku a na Instagramu, vpravo přibyla fotka s odkazem na Facebook a nejnovější fotky z Instagramu. Mám radost z každého, kdo se k nám přidá.

facebook.com/petsvestek

pátek 29. ledna 2016

Výlet | Mini vlak


Minulou neděli jsme vyrazili do vesnice Riba Roja těsně za Valencií na miniaturní vlak. V místním městském parku mají asi 600 m dlouhou dráhu a už 25 let tam spolek vlakových nadšenců provozuje mini vlak. Nastupuje se na nádraží, koleje vedou přes mosty, kolem jezírek, depa s točnou a nakonec i skrz tunel! Největším pokladem je ale parní lokomotiva, do které se hází tři uhlíky a ona opravdu čoudí a vypouští páru. A je krásná.

Naše dítě je taky vlakový nadšenec. Asi největší ze všech, co tam byli. Jezdili jsme furt dokola, koupit jízdenku, nastoupit, projet, vystoupit a znova. Naštěstí jízdenky stály 1 euro dítě a 2 eura dospělí, tak jsme tam nenechali milión, a navíc ty peníze jdou jenom do těch vláčků... Hlavní naše štěstí bylo v tom, že ten vlak měl otevřeno jenom hodinu, protože jinak bychom tam asi jezdili dodnes. Když jsem šla Edovi ukázat, že už má pokladna zavřeno a že už nemůžeme jet, tak nás paní výpravčí vzala do posledního vlaku zadarmo, že si to prý Eduard zaslouží...

Nadšení jsme byli všichni tři! Ještě, že máme to dítě a můžeme dělat takovéhle věci, bez dítěte bychom tam určitě neprojezdili celé dopoledne.





Znáte takové mini vlaky v Česku? Já jsme hledala na internetu, zdá se, že se jim říká zahradní železnice, a našla jsem tyto:



Pokud znáte další podobné železnice, napište mi do komentářů, ráda je přidám sem i na náš seznam toho, co musíme navštívit.

středa 20. ledna 2016

Autosedačka s větším rozsahem ano nebo ne?

Jedna čtenářka mě svým dotazem přiměla k zamyšlení (díky!) a k napsání mého pohledu na autosedačky s větším rozsahem. Jde o sedačky kategorií 0 - 18 kg nebo 9 - 36 kg. Říká se, že tyto autosedačky jsou špatné, protože malé děti v nich mají moc místa kolem sebe a naopak větší děti už se do nich nevejdou.

Říká se to. Kdo to říká? Kromě matek z internetu jsou to prodejci autosedaček, nebudu tu polemizovat nad jejich finančními zájmy, nemyslím si, že by to tvrdili jen kvůli jednoduché matematice, že dvě až tři prodané autosedačky jsou více než jedna. Věřím, že mají nějaké vzdělání a že jsou přesvědčení, že to tak je. Ale napíšu vám můj pohled na věc.

Dítě 0-9 kg 


Myslím si, že to nejde říct takhle obecně, že jsou tyto autosedačky horší. Pokud jde o autosedačky kategorie 0-18 kg, většina z nich není vhodná od narození, ale až od 6 měsíců přibližně. Když je vhodná od narození, má sedačka novorozeneckou vložku, protože v anatomii novorozence a půlročního dítěte je poměrně velký rozdíl, ze začátku se miminka vyvíjí a rostou rychle. V přehledu autosedaček proti směru jízdy je vždycky uvedené, jestli je vhodná už od narození, jestli má novorozeneckou vložku v ceně nebo je jí potřeba dokoupit.

Otázkou je, jestli pro novorozence radši zvolit vajíčko nebo autosedačku 0-18 kg s novorozeneckou vložkou. Musí být ta novorozenecká vložka kvalitní a dobře vymyšlená, aby opravdu držela to malé miminko tak, jak potřebuje, ve stejné poloze jako ve vajíčku. Vajíčko může být někdy pohodlnější pro rodiče, můžete snadno vyndat miminko i s autosedačkou. Ale vajíčko není kočárek ani křesílko ani houpačka ani postýlka a mělo by se používat opravdu jenom jako autosedačka. (Chystám článek zvlášť o vajíčkách.) Z vlastní zkušenosti můžu říct, že nám vajíčko nikdy nechybělo, malé miminko se dalo přendat spící z autosedačky do kočárku nebo do šátku a větší miminko se nám stejně vždycky vzbudilo, když jsme vypli motor.

Klippan Kiss 2 s novorozeneckou vložkou, kterou jde vyndat a přenášet stejně jako vajíčko.

Dítě 9-18 kg


Už všichni víme, že autosedačky proti směru jízdy jsou mnohem bezpečnější než po směru a to minimálně do čtyř let. Když teda chcete koupit protisměrnou sedačku pro dítě od 9 do 18 kg, vybíráte v kategorii 0-18 kg, protože všechny tyto sedačky zasahují i do rozsahu 0-9 kg. V podstatě by měly mít označení třeba 6-18 kg, ty co nejsou vhodné pro novorozence.

Autosedačky 9-25 kg

Existuje pár sedaček v kategorii 9-25 kg, které jsou proti směru jízdy. Tyto sedačky už nejsou s isofixem, protože isofix je pouze do 18 kg. Ten větší rozsah je na nich poznat, jsou širší než sedačky 0-18 kg a také nejdou tolik sklopit do ležící polohy. Je to například Britax Max Way a BeSafe Izi Plus (která je oficiálně 0-25 kg, ale je až od půl roku minimálně, zatím jsem ji neviděla naživo, tak nevím, jak malé dítě reálně zvládne.)

BeSafe Izi Plus

Britax Max Way

Autosedačky 9-36 kg


U autosedaček s rozsahem 9-36 kg je jasné, že mezi dětmi, které váží 9 kg nebo 36 kg je velký velikostní rozdíl. Aby všechny tyto velikosti zvládla jedna autosedačka, musí na to být nějak vybavená. Některé mají zmenšovací vložky pro menší děti a tam je pak dítě pevně a bezpečně připoutané. 

Nicméně základním požadavkem zůstává, aby dítě jezdilo v protisměru minimálně do 18 kg (i když ta váha je u dětí taková špatná míra, tak já radši píšu do čtyř let), a autosedačku s rozsahem 9-36 kg, která by toto splňovala znám jenom jednu, a to Klippan Triofix, která se od 18 kg už instaluje po směru jízdy. 

Klippan Triofix


Můj závěr


Autosedačky s rozsahem 0-18 kg, které jsou proti směru jízdy, jsou bezpečné a není důvod se jim vyhýbat. Klidně bych ji zvolila i pro novorozence, pokud má dobrou novorozeneckou vložku. Autosedačku s rozsahem 9-36 kg jedině takovou, které umožňuje cestování proti směru jízdy aspoň do 18 kg. 

sobota 16. ledna 2016

Z cest | Andalusie



Letošní Vánoce, teda vlastně loňské, no prostě Vánoce 2015 jsme strávili na cestách po jižním Španělsku. Přijeli za námi moji rodiče a sestra a jelikož syndrom neklidného zadku (jak to nazvala moje kamarádka Martina) se u nás dědí z generace na generaci, vyrazili jsme všichni společně do Andalusie.


Den 1.

Cestou z Valencie jsme se stavili v Córdobě, ale bývalá mešita, co je těd katedrálou, měla kvůli svátkům zavřeno. Pokračovali jsme dál a ujeli jsme asi 520 km. První ubytování jsme měli v jedné z bílých vesnic (pueblos blancos) Arcos de la Frontera, hezký dřevěný zahradní domek s krbem a topením. A se zdmi tenčími než papír, takže jsme si mohli pořád krásně povídat a společně naslouchat zvukům jako je chrápání, batolecí žvatlání či celonoční kokrhání kohoutů.

Den 2.

První z výletů směřoval na pobřeží, na pláže Atlantiku pokryté zlatými písky, pláže nahoře bez, pláže dole bez i pláže nudistů. Je to divné, ale v prosinci byli na plážích jen lidi oblečení od hlavy k patě do neoprenů. Avšak zlatavého písku jsme si užili dosytosti, dost foukal vítr a písek lítal a štípal jako malé jehličky až do výšky půl metru od země. Eduarda to ale neodradilo od řádění na zemi, v písku i ve vodě.

Po kávě jsme pokračovali na mys Trafalgar (ano, tady byla ta slavná bitva u Trafalgaru, kapitán Nelson opravdu nebojoval v Londýně, jak jsme si někteří mysleli.) Od parkoviště to byl asi kilometr mezi plážemi, pozorovali jsme borce na kitech y windsurfech a naše oblíbená přízemní písková smršť nás provázela i zde. Na mysu je maják, kam se nesmí, a nic víc.

Pak jsme navštívili další pueblo blanco Vejer de la Frontera, příjemná procházka uličkami, výhled do kraje, bylo to hezké.

A v podvečer jsme dorazili ještě do Cádizu, nahlídli jsme do katedrály, chtěli jsme si dát slavnou smaženou rybu (věděli jste, že fish and chips pochází vlastně odsud a ne z Anglie?), ale Španělé jsou velmi striktní ohledně času na jídlo, takže 17:00 - 19:30 měla kuchyně zavřeno. Dali jsme si rybu jinde a jeli jsme znavení zpět do dřevěnky.




Mys Trafalgar

Den 3.

Chtěli jsme něco méně nabitého než předcházející den, tak jsme vyrazili do města Sevilla. Prošli jsme centrum, na hlaní pěší třídě jezdily tramvaje, takže Eduarda jsme odtamtud nemohli dostat. Obešli jsme katedrálu, pár uliček, náměstí, koupili jsme mi naušnice na uměleckém tržišti (díky mami!) a opět po té pěí třídě s tramvajemi jsme se vraceli k parku. To už jel Eduard na kole, tak jsme v autě vyměnili kočárek za koloběžky a jeli jsme na Plaza Espaňa. A pak už jsme jeli dál, do naší bílé vesnice Arcos de la Frontera. Do centra vjedou jen borci, co se nebojej, je to tam fakt úzký! My jsme to radši prošli pěšky.

Sevilla

Sevilla

Den 4. 

Další den už jsme opouštěli dřevěný domeček a vyrazili jsme směrem do Granady přes cestu bílých vesnic. Viděli jsme Ubrique (tam je spousta koženářských dílen, někteří si nakoupili krásné kožené kousky!), Benaocaz, Villaluenga, Grazalema a větší procházku jsme měli ve městě Ronda s velmi vysokým mostem, bylo to tam hezké, ale proti předchozím tam bylo asi tak o 5000% více turistů (v Ubrique jsme byli turisti jen my a dva další lidi.) Dorazili jsme do vesnice Alfacar, kousek od Granady, kde jsme bydleli v pensionu našich kamarádů.

Ronda

Ronda

Den 5.

Na řadě byla prohlídka Granady s průvodcem, naším kamarádem Victorem. Byla to prohlídka víc po barech než po turistických zajímavostech, ale zajímavé to bylo taky. V Grnadě totiž když si obednáte pivo, dostanete k němu zdarma tapu, malou porci něčeho dobrého. Nevýhoda je v tom, že když se chcete najíst, tak musíte dost vypít... Do Alhambry už byly všechny vstupenky vyprodané (je potřeba si je koupit předem přes internet tady), tak jsme těsně před západem slunce vyjeli na vyhlídku Albaicín a to bylo krásné, snad až kýčovité s barvami zapadajícího slunnce... Ach. My už jsme v Alhambře byli a můžu s klidem říct, že tahle vyhlídka byla lepší než celé prohlídka hradu a areálu Alhambry.



Den 6.

Už jenom cesta zpátky do Valencie se zastávkou v jednom z největších palmových lesů v Elche. Byli jsme všichni už docela unavení, ale rozhodně to stálo za to! Španělsko je fakt velká země a jsme rádi, že jsme projeli zase další kus.

pondělí 11. ledna 2016

Recenze autosedačky | Cybex Sirona

Jako první recenzi píšu o autosedačce Cybex Sirona, protože tu máme my. Kupovali jsme ji před dvěma lety, používáme ji už od narození syna až do teď, kdy mu jsou dva roky, a ještě nám nějakou dobu určitě vydrží. Nenechte se zmást výrazem dítěte na fotkách, to není naštvanost ani nic horšího, on jenom hodně a usilovně přemýšlí... Určitě.





Základní body:


  • kategorie: 0-18 kg
  • směr: PROTI i PO směru jízdy (po směru s pultíkem)
  • upevnění: Isofix
  • od narození: ano s dokoupenou novorozeneckou vložkou
  • Plus test: NE (žádná sedačka, která může být i po směru, Plus testem neprojde)
  • cena: 9080 Kč + 999 Kč novorozenecká vložka
  • vlastnosti: je otočná o 360° pro snadný nástup a výstup


Rozměry:


  • minimální hloubka od sedadla: 75 cm
  • maximální hloubka od sedadla: 77 cm
  • maximální výška zádové opěrky: 50 cm
  • šířka sedadla: 28 cm
  • hloubka sedadla: 30 cm
  • šířka vrchní části: 44 cm
  • hmotnost: 15 kg (udaná výrobcem)


Plusy:


Jde používat už od narození, takže není potřeba kupovat vajíčko. To, že miminko nevyndáte i s autosedačkou ven, nevidím jako mínus, spíš naopak. Vajíčka jsou autosedačky, ne houpačky a ne kočárky. Je to jen pro pohodlnost rodičů, ale my jsme nikdy neměli problém to naše mimino vyndat a přendat do kočárku, když byl maličký, tak se nevzbudil. O vajíčkách bude zvláštní článek.


Je otočná. Ano, to je taky jen o pohodlnosti pro rodiče, ale jsem ráda, že to ta naše sedačka má. Nastupování i vystupování je jednoduché, dítě jde dobře připoutat. Jen je potřeba sedačku nejdřív posadit do maximálního sedu a pak až otočit, takže spící dítě stejně vyndáváme bez otočení (ale spící dítě jsme vyndávali asi tak do 10 měsíců, pak už se budil, jakmile jsme zaparkovali.)

Má systém lineární ochrany proti bočnímu nárazu. Takové dvě uši, co se vysunou, a v případě nárazu jsou prvním bodem dotyku s autosedačkou. Sytém je patentovaný, takže se mi nikde nepodařilo najít, jak to vlastně funguje. Zjistím to.

Jde snadno sklopit do dostatečného úhlu, spí se tam dobře menším i větším dětem. Ano, vejdou se jim tam i nohy. (Rozdíl mezi polohami v leže a v sedě není na fotkách moc poznat, protože sedačka se nesklápí, ale klouže po základně, a jelikož je z venku kulatá, tak to není moc vidět.)

Poloha nejvíce vzpřímená. Ta stříbrná páčka nahoře je onen system lineární ochrany.

Poloha nejvíce v leže, nohy skrčené.

Poloha nejvíce v leže, nohy natažené.

Je výhodou i to, že jde dát proti směru s pultíkem. Ale to je spíš jen útěcha pro rodiče, když kupují tak drahou autosedačku, že kdyby to dítě nechtělo být proti směru, tak se dá otočit. Nebojte se, to dítě to v protisměru opravdu zvládne. 

Je hezká. To samozřejmě nemá žádný vliv na bezpečnost. Ale je to pravda. A vyhrála cenu Red Dot Design. 

Mínusy:


Myslím si, že je poněkud menších rozměrů a že nevydrží tak dlouho, jako jiné autosedačky. Ale to budu moct potvrdit, až je všechny poměříme a vyzkoušíme.

Dítě 2 roky, 12 kg a 85 cm. Poloha hlavové opěrky nejvyšší možná.

Novorozenecká vložka se musí dokoupit. Mohla by být součástí sedačky, aby to lidi nesvádělo dávat tam mini mimina jen tak.

Dítě v ní nesedí moc vysoko, v některých autosedačkách je dítě výše a líp vidí jak bokem z okna, tak dozadu přes kufr. V našem autě by však nevidělo bokem z žádné sedačky, takže pro nás je v tom hlavně poučení, že až budem někdy kupovat auto, budeme chtít vyšší boční okýnka, ne jako ty naše, co se zužují a zužují.



Otáčení jde někdy trochu těžko, musím pak najít přesně tu polohu, kde to jde otočit, a zabrat docela silou. Ze začátku šlo všechno hladce, je možné, že se nám tam dostaly drobky nebo něco podobného.

Ležící.

Ležící.

Sedící.


Závěr:


My jsme s touto autosedačkou spokojeni. Kupovali jsme ji s tím, že kdyby dítě nechtělo být proti směru, půjde dát i po směru. Dneska už to pro mě není důležité, mám víc informací, vím, že to proti směru prostě jde. Ale chápu, že je to pro některé rodiče je jako pojistka. Otáčení je užitečné a pohodlné, i když někdy nás trochu zlobí (hlavně mého drahého, všimli jste si, že chlapům obecně dělá problémy manipulace s autosedačkama?) Kdybych teď kupovala autosedačku, asi bych víc prozkoumala reálné rozměry a velikost, jak dlouho dítěti opravdu vydrží, i když jsou ve stejné kategorii.





neděle 10. ledna 2016

Statistika z Norska

Dnes se podíváme na bezpečnost dětí v dopravním provozu v Norsku, jako jedné ze zemí s nejvyšší úrovní bezpečnosti v dopravě a také jedné ze zemí, kde děti jezdí v autosedačkách proti směru jízdy minimálně do čtyř let.


Norská Rada dopravní bezpečnosti totiž vydala prohlášení, že v roce 2015 v Norsku nezemřelo ani jedno dítě při dopravní nehodě. (Vydali to prohlášení na začátku prosince, snad to vydrželo až do konce roku.)

Rada dopravní bezpečnosti říká, že rodiče jsou čím dál tím lépe informovaní, zvládají děti vložit a připoutat do autosedačky správně a bezpečně a také že vozí své děti prosti směru jízdy do věku 4 let. 

Samozřejmě k tomu přispívají i jiné faktory: bezpečnější auta, lepší silnice, nižší rychlostní limity apod. Nicméně to, co můžeme ovlivnit my rodiče, je jasné - zkontrolovat upevnění autosedačky v autě, sundat dítěti zimní bundu, pořádně ho připoutat, utáhnout pásy. A zvolit autosedačku proti směru jízdy co nejdéle to půjde.