Cestou z Česka do Španělska jsme zase jeli cestovatelsky, tentokrát na tři noci. Když se jede bez cestovatelských zastávek, dá se to zvládnout za den a třičtvrtě s jednou nocí v motelu ve Francii. My ale máme rádi přávě ty zastávky.
Jak je naším zvykem, neměli jsme žádný velký a podrobný plán. Večer před cestou jsme si na booking.com našli apartmán v Rakousku, těsně u hranic s Německem a Švýcarskem, říkali jsme si, že tam někam bychom asi mohli dojet. Cestou jsme se stavili v Regensburgu, prošli jsme historické centrum, ale jejich slavný most byl uzavřený a celý v lešení. Jako zastávka to bylo hezké, jako cíl výletu z Česka by to nebylo zas tak vyjímečné a krásné, aby to za to stálo...
Po menších silničních strastích (posledních 20 km byla uzavřená silnice, žádná objížďka, museli bychom jet asi o 100 km dál, kus jsme projeli za jinýma autama přes zákaz, kus jsme objížděli přes mini cesty v obcích a tak), jsme dorazili do krásného čistého apartmánu. Eda usnul asi v šest večer, takže jsme pak velmi ocenili připravené hračky. Usnul večer asi v jedenáct a my s ním.
Ještě večer jsme se rozhodli, že vlastně když má být zítra hezky, mohli bychom na Pilatus ve Švýcarsku! Cestou tam jsme ho vyřadili pro nepřízeň počasí, ale teď to vypadalo téměř ideálně. Naplánovali jsme si tedy další noc na motel ve Francii, který není nutné bookovat, a vyrazili jsme.
A ještě že tak! Byla to krása! Vyjeli jsme nejstrmější železnicí nahoru (je teda dost drahá, švýcarské ceny, 72 franků zpáteční pro jednu osobu, dítě zdarma, psi povoleni za 14 franků jeden), ale už ten vlak byl zážitek, byla fakt strmá. Cestou zpátky nás pan strojvůdce nechal jet v zadní kabině řidiče, to se nám líbilo všem. Nahoře bylo krásně, slunce, teplo, nefoukalo. Šli jsme na výlet po hřebeni na vyhlídku, asi hodinu a půl tam a zpátky. No občas to bylo i trochu závraťotvorné. Fakt doporučuju, jestli pojedete kolem jako my a budete mít zrovna hezky.
Noc v motelu Ibis budget, v kterých vždycky ve Francii spíme, nás moc nenadchla, hlavně po rakouském apartmánu, který nás vyšel i levněji (61 euro, měli to jako 36 za noc plus 25 závěrečný úklid, v motelu jsme platili 63 euro včetně 10 za psy). Jediná výhoda je, že mají ve Francii hodně motelů a není nutné je bookovat předem, takže kam dojedete, tam spíte. Ale žádný luxus no.
Další den jsme byli v Lyonu, neděle dopoledne, čekali jsme všude klid. Jenže se tam zrovna běžel městský maraton, takže se nedalo dojet až do centra a hlavně výjezd z města nám trval hodinu. Prošli jsme centrum, kostel na kopci jsme viděli jen zespoda, do funiculeru nesmějí psi a pěšky by nám to trvalo dlouho. Ale byl tam trh a nakoupili jsme si dobroty na cestu.
Odpoledne jsme projeli celý zbytek Francie, stavili jsme se v Carcassone, kde je krásný hrad a historické centrum. My jsme to teda proběhli za Eduardem, měl zrovna běhací chvilku. Dál jsme jeli za Toulouse a do Pyrenejí, tam jsme měli z rána bookovaný apartmán v horském středisku Vielha. Apartmán nic extra, ale i tak o dost lepší než Ibis. K večeři jsme snědli grilované kuře, to je nejlepší cestovní večeře.
Další den jsme jeli přes hory, ale bylo ošklivo, tak jsme ani na procházku nešli. Stavěli jsme v městě Huesca na procházku a pak už zpátky do Valencie. Přes ty Pyreneje jsme si docela zajeli, ale po pobřeží jezdíme vždycky a je to nuda.
Eduard cestu zvládal ještě líp, než minule. Největší hit bylo kreslení, to jsme dělali tak půlku cesty. Četli jsme knížky, obrázkové knížky, okénkové knížky, jezdili jsme autama a jedli jsme, Edovi děsně chutnala malá rajčata z Lyonu. Zvládli jsme to krásně a už se těšíme na další cestu:)
Další den jsme byli v Lyonu, neděle dopoledne, čekali jsme všude klid. Jenže se tam zrovna běžel městský maraton, takže se nedalo dojet až do centra a hlavně výjezd z města nám trval hodinu. Prošli jsme centrum, kostel na kopci jsme viděli jen zespoda, do funiculeru nesmějí psi a pěšky by nám to trvalo dlouho. Ale byl tam trh a nakoupili jsme si dobroty na cestu.
Odpoledne jsme projeli celý zbytek Francie, stavili jsme se v Carcassone, kde je krásný hrad a historické centrum. My jsme to teda proběhli za Eduardem, měl zrovna běhací chvilku. Dál jsme jeli za Toulouse a do Pyrenejí, tam jsme měli z rána bookovaný apartmán v horském středisku Vielha. Apartmán nic extra, ale i tak o dost lepší než Ibis. K večeři jsme snědli grilované kuře, to je nejlepší cestovní večeře.
Další den jsme jeli přes hory, ale bylo ošklivo, tak jsme ani na procházku nešli. Stavěli jsme v městě Huesca na procházku a pak už zpátky do Valencie. Přes ty Pyreneje jsme si docela zajeli, ale po pobřeží jezdíme vždycky a je to nuda.
Eduard cestu zvládal ještě líp, než minule. Největší hit bylo kreslení, to jsme dělali tak půlku cesty. Četli jsme knížky, obrázkové knížky, okénkové knížky, jezdili jsme autama a jedli jsme, Edovi děsně chutnala malá rajčata z Lyonu. Zvládli jsme to krásně a už se těšíme na další cestu:)
Žádné komentáře:
Okomentovat