sobota 16. ledna 2016

Z cest | Andalusie



Letošní Vánoce, teda vlastně loňské, no prostě Vánoce 2015 jsme strávili na cestách po jižním Španělsku. Přijeli za námi moji rodiče a sestra a jelikož syndrom neklidného zadku (jak to nazvala moje kamarádka Martina) se u nás dědí z generace na generaci, vyrazili jsme všichni společně do Andalusie.


Den 1.

Cestou z Valencie jsme se stavili v Córdobě, ale bývalá mešita, co je těd katedrálou, měla kvůli svátkům zavřeno. Pokračovali jsme dál a ujeli jsme asi 520 km. První ubytování jsme měli v jedné z bílých vesnic (pueblos blancos) Arcos de la Frontera, hezký dřevěný zahradní domek s krbem a topením. A se zdmi tenčími než papír, takže jsme si mohli pořád krásně povídat a společně naslouchat zvukům jako je chrápání, batolecí žvatlání či celonoční kokrhání kohoutů.

Den 2.

První z výletů směřoval na pobřeží, na pláže Atlantiku pokryté zlatými písky, pláže nahoře bez, pláže dole bez i pláže nudistů. Je to divné, ale v prosinci byli na plážích jen lidi oblečení od hlavy k patě do neoprenů. Avšak zlatavého písku jsme si užili dosytosti, dost foukal vítr a písek lítal a štípal jako malé jehličky až do výšky půl metru od země. Eduarda to ale neodradilo od řádění na zemi, v písku i ve vodě.

Po kávě jsme pokračovali na mys Trafalgar (ano, tady byla ta slavná bitva u Trafalgaru, kapitán Nelson opravdu nebojoval v Londýně, jak jsme si někteří mysleli.) Od parkoviště to byl asi kilometr mezi plážemi, pozorovali jsme borce na kitech y windsurfech a naše oblíbená přízemní písková smršť nás provázela i zde. Na mysu je maják, kam se nesmí, a nic víc.

Pak jsme navštívili další pueblo blanco Vejer de la Frontera, příjemná procházka uličkami, výhled do kraje, bylo to hezké.

A v podvečer jsme dorazili ještě do Cádizu, nahlídli jsme do katedrály, chtěli jsme si dát slavnou smaženou rybu (věděli jste, že fish and chips pochází vlastně odsud a ne z Anglie?), ale Španělé jsou velmi striktní ohledně času na jídlo, takže 17:00 - 19:30 měla kuchyně zavřeno. Dali jsme si rybu jinde a jeli jsme znavení zpět do dřevěnky.




Mys Trafalgar

Den 3.

Chtěli jsme něco méně nabitého než předcházející den, tak jsme vyrazili do města Sevilla. Prošli jsme centrum, na hlaní pěší třídě jezdily tramvaje, takže Eduarda jsme odtamtud nemohli dostat. Obešli jsme katedrálu, pár uliček, náměstí, koupili jsme mi naušnice na uměleckém tržišti (díky mami!) a opět po té pěí třídě s tramvajemi jsme se vraceli k parku. To už jel Eduard na kole, tak jsme v autě vyměnili kočárek za koloběžky a jeli jsme na Plaza Espaňa. A pak už jsme jeli dál, do naší bílé vesnice Arcos de la Frontera. Do centra vjedou jen borci, co se nebojej, je to tam fakt úzký! My jsme to radši prošli pěšky.

Sevilla

Sevilla

Den 4. 

Další den už jsme opouštěli dřevěný domeček a vyrazili jsme směrem do Granady přes cestu bílých vesnic. Viděli jsme Ubrique (tam je spousta koženářských dílen, někteří si nakoupili krásné kožené kousky!), Benaocaz, Villaluenga, Grazalema a větší procházku jsme měli ve městě Ronda s velmi vysokým mostem, bylo to tam hezké, ale proti předchozím tam bylo asi tak o 5000% více turistů (v Ubrique jsme byli turisti jen my a dva další lidi.) Dorazili jsme do vesnice Alfacar, kousek od Granady, kde jsme bydleli v pensionu našich kamarádů.

Ronda

Ronda

Den 5.

Na řadě byla prohlídka Granady s průvodcem, naším kamarádem Victorem. Byla to prohlídka víc po barech než po turistických zajímavostech, ale zajímavé to bylo taky. V Grnadě totiž když si obednáte pivo, dostanete k němu zdarma tapu, malou porci něčeho dobrého. Nevýhoda je v tom, že když se chcete najíst, tak musíte dost vypít... Do Alhambry už byly všechny vstupenky vyprodané (je potřeba si je koupit předem přes internet tady), tak jsme těsně před západem slunce vyjeli na vyhlídku Albaicín a to bylo krásné, snad až kýčovité s barvami zapadajícího slunnce... Ach. My už jsme v Alhambře byli a můžu s klidem říct, že tahle vyhlídka byla lepší než celé prohlídka hradu a areálu Alhambry.



Den 6.

Už jenom cesta zpátky do Valencie se zastávkou v jednom z největších palmových lesů v Elche. Byli jsme všichni už docela unavení, ale rozhodně to stálo za to! Španělsko je fakt velká země a jsme rádi, že jsme projeli zase další kus.

3 komentáře:

  1. Krása! Andalusie! Nikdy jsem tam nebyla, ale mám ji už dlouho na seznamu míst, které bych někdy chtěla navštívit. Zatím tedy na seznamu míst jen přibývá a přibývá, ale nevadí. Třeba někdy. Naděje umírá poslední :).Díky, že jsem mohla nahlédnout alespoň s Vámi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Andalusie rozhodně stojí za to! A je dost velká, takže tam těch zajímavých míst je hodně..:) Díky za komentář! Tereza

      Vymazat
  2. Ahoj, super inspirace. Chtěli jsem jet do Andalusie minulý rok ale nakonec jsme skončili v na jihu Francie. :)

    OdpovědětVymazat