středa 17. února 2016

Svršky | Marie Kondo - vyházet a srovnat

V předchozím článku jsem psala o francouzkém šatníku o pěti kusech zde. Za rok si můžete koupit jen pět kusů oblečení, jen to, co opravdu potřebujete a co bude kvalitní a vydrží vám několik let. Cílem této metody je nemít ve skříni věci, které vlastně vůbec nenosíte. Ale jak se zabvit těch, co už tam jsou?


Já jsem poměrně pravidelně procházela svoji skříň, zhruba jednou za půl roku, roztřídila jsem věci na ty, co se mi líbí a nosím je, a pak na několik dalších kategorií (to se jednou bude hodit, až půjdu na pole, až půjdu na vysokohorský trek, až jednou budu pracovat v kanceláři atd.) Všechno tam zůstalo. 

Znáte Marii Kondo? Ta by ze mě neměla radost. Tato Japonka totiž založila filozofii vyhazování věcí. V podstatě. Napsala knihu The Life-Changing Magic of Tidying Up: The Japanese Art of Decluttering and Organizing, v češtině je to jenom Zázračný úklid. Mimochodem nechápu, jak je možné, že anglická, španělská, slovenská a další verze mají tak hezkou uklidňující obálku, z které čiší mír a klid a spokojenost, a na české verzi je mříž. Fakt nevím, kdo to mohl vymyslet a proč to tam dával?



Takže tato kniha vás naučí vyhazovat věci. Ale smysluplně. Základní myšlenkou je, že vyhodíte věci, které vám nepřináší radost. K celému procesu vyklízení si nejlepé vemte dovolenou, dejte děti babičkám, zapalte si svíčku a meditujte. Bez hudby, ta by vás rušila. Naučte se rozhodovat, jestli vám ta věc přináší radost. Nejlépe se prý začíná oblečením, protože to je nejméně emotivní, pak postupujte přes knihy až ke starým fotkám. A to po kategoriích, ne po částech bytu. Vezmeme všechny kalhoty a hodíme je na velkou hromadu. Z ní pak vybereme ty, které nám přináší radost. Ostatním poděkujeme a dáme je do pytle. Ano, poděkujeme, protože všechny věci mají svojí karmu a nechceme přece, aby na nás ty kalhoty byly navždy naštvaný. Takže díky, sloužili jste mi dobře, něco jsme spolu prožili, ale je čas jít dál. 

A pak přijde uklízení. Vzhledem k tomu, že vám toho moc nezbylo, to není zas tak težké. Uklízíme tak, aby naše věci byly šťastné. Paní Marie skládá věci do úhledných malých kvádříků, které se nevrství na sebe, ale rovnají se na stojáka vedle sebe. V komínku totiž ty trička dole trpí. Navíc je skoro nevytahujete, když jsou dole. Prý jsou takhle srovnané věci i šťasnější než na ramínkách.



A nakonec z toho je skříň, kterou máte rádi, jste šťastní, když ji otevřete, protože vaše věci jsou šťastné. Máte rádi všechno, co je uvnitř, takže nestojíte před plnou skříní s tím, že nemáte co na sebe. A všechno to má přesah i do vašeho běžného života. Jste prostě šťastní.



Zní to zajímavě a možná trochu divně. Ale já jsem teď v takové fázi změny šatníku, že tomu úplně rozumím. Brzdí mě teď dvě věci. První je, že nás za pár měsíců čeká stěhování, tak se mi nechce vyklízet věci, když to za chvíli budu dělat znova. Ale uznávám, že je to asi trochu výmluva, protože vytříděné věci by se pak balily líp. A druhá je, že nevím, kam dát to oblečení, co vytřídím. Protože dát to na charitu není tak jednoduché, vřele doporučuju článek na NILA blogu zde. Kontejnery na oblečení totiž patří soukromým firmám, které pak to oblečení prodávají v sekáčích. Což je řešením toho, aby ze starého oblečení nebyl zbytečný odpad, bude sloužit dál, ale není to prostě věnování charitě, aby to někomu pomohlo. Poslat oblečení do Afriky spíš škodí než pomáhá. A tak mám v plánu několik různých možností: něco nabídnu sestře a kamarádkám, něco zkusím prodat v bazárku, něco věnuju přímo do charitativního obchodu a něco hodím do jednoho kontejneru na recyklaci textilu, kde z toho dál něco vyrábí, to musím zjistit. 

Brzy tu tedy bude zpráva o tom, jak se mi podařil vykondovat šatník a co jsem udělala s tím oblečením, které už tam není. Zkusíte to? Přečtete si knihu? Napište mi, jak vám to jde a jak jste na tom.

A ještě nápad na konec. Pokud máte v ložnici skříň s obřím zrcadlem tak jako my (jsme v pronájmu a už tu byla), polepte ji látkou. Stačí oboustraná lepicí páska a naměřit kus látky, ustřihnout ho entlovacíma nůžkama (cik cak nůžky) a přilepit. Eduard má tu skříň děsně rád, rád na ni kouká.






1 komentář:

  1. Ahoj, můj tip je odnést vytříděné věci přímo do neziskovek, které se starají o lidi na ulici, nebo o sociálně slabé skupiny lidí a hlavně dětí. Já nosím do Armády spásy. Vím, že věci dostanou potřební. A veliká sháňka je především po kalhotách, po spodním prádle a po botech. No a v zimě po teplých svrchnících...tak třeba to využijete.

    OdpovědětSmazat